Hnutí Přátel přírody: od kořenů až po současnost...

... od rudé barvy k zelené

Před téměř 120 lety, 28. března 1895 se na výzvu rakouského volnomyšlenkáře a socialisty, učitele Georga Schmiedla publikovanou ve Vídeňských dělnických listech, sešla třicítka zájemců, aby založili turistický spolek Přátel přírody (Naturfreunde). Vůdčími postavami se stali Alois Rohrauer, Anton Kreutzer a Leopold Happisch. Prvního výletu, který pořádali o měsíc později, se účastnilo už 62 lidí. A za dva roky, v červenci 1897 začal vycházet časopis Přítel přírody (Der Naturfreund) nákladem 400 výtisků.

Cílem spolku bylo dát tehdejším těžce pracujícím příležitost trávit volný čas v přírodě a uniknout tak od nezdravých podmínek pro život a pro práci. Nešlo jen o to dostat lidi do volné přírody, ale probudit v nich lásku k ní a předávat jim znalosti o přírodě a kultuře. Na rozdíl od většinové populace, která módně výletničila, nebyl pohyb v přírodě pro Přátele přírody cílem, ale prostředkem k výchově a vzdělávání.

Historický znak Přátel přírody V roce 1905 se ideály Přátel přírody rozšířily také do Švýcarska a Německa. Činnost Přátel přírody probíhala v místních skupinách, které lidem nabízely „sport a kulturu“ ve volném čase. V době, kdy pracovní doba trvala více než 10 hodin denně a nejméně šest dní v týdnu a neexistovala placenádovolená, to bylo něco nového. Přátelé přírody také už od začátku hnutí budovali přístřešky, které nazývali Domy Přátel přírody (první byl dokončen roku 1907), což byla alternativa k finančně nedostupným horským boudám Alpského spolku.

Budování vlastních chat bylo zároveň společenskou aktivitou, kde se v praxi projevovala solidarita (všechnu práci vykonali dobrovolníci) a jejich politický názor. Svůj slogan „Berg frei!“ (Svobodu horám!) používali od roku 1900 Přátelé přírody jako protiklad k „Berg Heil!“ (Sláva horám!), jak se zdravili členové měšťanských spolků.

Hlavní činnost Přátel přírody probíhala pod širou oblohou (v přírodě v okolí jejich chat), zároveň byli i politicky aktivní. Jako přesvědčení internacionalisté byli v popředí protiválečného hnutí, když byl v Evropě založen požár 1. světové války, a ještě více ve 30. letech, poté co v Německu a později i v Rakousku převzali moc fašisté. Pro představu, mezi válkami mělo hnutí Přátel přírody více než 200 tisíc členů. Nejvíce v Rakousku a Německu, početné skupiny působily i ve Švýcarsku, Jugoslávii, Maďarsku, Spojených státech, Anglii, Francii, Norsku, Rumunsku, Bulharsku, v Nizozemí a Lucembursku.

Dům Přátel přírody Königshöhe u Liberce, dnešní Prezidentská chata V Německu a Rakousku zaplatili Přátelé přírody za svůj odpor proti fašismu zákazem činnosti, konfiskací majetku a spousta jejich vůdčích postav byla uvězněna v koncentračních táborech. Během válečných let směly působit jen organizace ve Spojených státech a ve Švýcarsku, kam už v roce 1934 přesídlilo vídeňské mezinárodní ústředí hnutí.

V Československu byli (německojazyční) Přátelé přírody aktivní zvláště v severních Čechách. Už v roce 1927 vybudovali dodnes (pod názvem Prezidentská chata) stojící Dům Přátel přírody na Královce u Bedřichova v Jizerských horách, celkem vlastnili v Československu 39 nemovitostí, chat a pozemků, včetně jedné v oblasti Vysokých Tater. Když už Přátelé přírody nemohli působit v Rakousku a Německu, konal se kongres mezinárodního hnutí Přátel přírody v roce 1936 v Brně. Poté však nacismus dostihl i československou větev hnutí – jejich působení v Sudetech nejprve zakázala henleinovská Sudetoněmecká strana a jejich majetek definitivně zkonfiskovala Třetí říše.

Přátelé přírody ve světě dnes

Současně se skončením války hnutí Přátel přírody obnovilo svou činnost a snažilo se také o navrácení zabavených Domů. To se podařilo a brzy k nim přibyly i další nově postavené. Přátelé přírody, v západních zemích stále silně spojeni se sociálnědemokratickými stranami, byli opět v popředí politického boje. Tentokrát za osmihodinový pracovní den, pětidenní pracovní týden a více placeného volna.

Zbohatnutí Západu tyto požadavky umožnilo splnit, což mj. přitáhlo k aktivitám hnutí více zájemců. Situace ve východní Evropě ale byla jiná – po válce byli mnozí členové Přátel přírody kvůli svému německému původu odsunuti (a mnozí neodsunutí antifašisté raději odešli sami) a jejich chaty znárodněny a až v 90. letech došlo k obnově místních spolků a někde i k navrácení majetků (v Česku ani to ne).

Logonf

V současnosti jsou Přátelé přírody velkou mezinárodní organizací. Mají přes 400 tisíc členů sdružených ve 3.500 místních skupinách ve 25 zemích čtyř kontinentů, většinou v západní a střední Evropě. V těch nejkrásnějších místech Evropy i v zámoří najdeme více než tisíc Domů Přátel přírody. Hlavním tématem stále zůstává zdravé životní prostředí. Zatímco dříve šlo o to dostat lidi do volné přírody, dnes Přátelé přírody usilují o ochranu přírody a udržitelný turismus.

Aktuálními tématy jsou také např. deprivovaná mládež nebo imigranti a jejich zapojení do společnosti prostřednictvím aktivního trávení volného času v přírodě. Dá se říct, že Přátelé přírody jsou dnes méně rudí a více zelení. Stále jde o organizování aktivit pod širým nebem (a to nejen v Domech Přátel přírody), ale politicky jsou více zaměření na zelená témata. Ta je spojují i bez ohledu na státní hranice – mezinárodní rozměr mají projekty v oblasti ochrany životního prostředí, alternativního cestovního ruchu a udržitelného rozvoje.