Vlastimil Staněk: Advokát, co miluje putování na trekingovém kole

„Jmenuji se Vlasta Staněk, ač jsem původem z Vysočiny, bydlím s rodinou v Jablonci nad Nisou a byl jsem tu jedním ze zakládajících členů organizace Přátel přírody. Časem jsem tu jako člen výboru začal i funkcionařit.“ Stručná, a přesto jasná a úplná informace na úvod, kterou jsem od Vlasty dostal, dává tušit, že dnešním partnerem rozhovoru bude advokát. Pojďme na něj!

Jak dlouho jsi u Přátel přírody a proč právě u nás?

Součástí hnutí Přátel přírody jsem od samého vzniku dne 18. října 1991. To došlo k obnovení české větve Přátel přírody, která tu naposled působila před druhou světovou válkou. Jedním z důvodů založení Přátel přírody u nás – v Jablonci nad Nisou - byla i naděje, že se nám podaří restituce Prezidentské chaty na Bedřichově nástupnickou organizací po spolku Naturfreunde, který chatu postavil. Ukázalo se ale, že přes Benešovy dekrety vlak nejede. Chata patří osvícenému soukromníkovi, který ji rozsáhle opravil a slouží veřejnosti jako dříve. Nám se tak musel změnit cíl činnosti - začali jsme cestovat, starat se o přírodu, a ta činnost má smysl.

Víme o Tobě, že jsi advokát. Jak se Ti daří, co na tomto oboru máš rád?

Do advokacie (původně v Liberci) jsem nastoupil hned po škole v roce 1977, a to proto, že jsem se v tom roce oženil a manželka pochází ze severočeského kraje. Zaměstnání v jiných oborech (u soudu či prokuratury) mi nabízeli až v Mostě či Chomutově, a tam se mi moc nechtělo. Mám rád přírodu na dosah.

Na oboru se mi líbí to, že se nedá dělat mechanicky. Člověk stále řeší něco nového či jiného, je to prostě zajímavé povolání.

Je nyní v advokacii něco jinak, než jak to bylo kdysi?

Co se v advokacii změnilo, je především počet členů advokátní komory. Původně nás bylo v celé republice asi 800, dnes podle členských čísel je nás asi mezi 13 až 14 tisíc členů. Výrazně vzrostla konkurence, ale to je všude a je to v pořádku.

O advokátech si lidé myslí, že postrádají sociální cítění. Jak to máš ty?

Tak tomu určitě není, ale vím, kam otázky míří. Jde o časté výtky politiků a tisku, že vedeme drobné spory s velkými náklady. Jenže ty sporné částky nepatří nám, ale občanům, které zastupujeme. Jinak by nebyla žádná sankce proti dlužníkům, kteří mají spočítáno, že takto se jim vyplatí zůstat dlužní. Ale obecně, přece bych vůbec nemohl tu práci dělat, kdyby mě nezajímal osud klientů a kdybych nebyl veden snahou jim pomoci.

Pocházíš z nejstarší organizace, která je součástí českých Přátel přírody. Připomenu, že jste vznikli v roce 1991. Můžeš tedy zhodnotit, kdy bylo novodobým českým Přátelům přírody za tu dobu nejlíp a proč?

No podle mne nejlíp bylo na začátku, kdy otcové zakladatelé dr. Jan Černý z Liberce a Karel Pavienský z Jablonce navázali na předválečné tradice a založili první původně česko-slovenskou organizaci. Jako staronoví členové Mezinárodních Přátel přírody jsme začali cestovat do zahraničí a všichni se o nás starali. Dokonalé na tom bylo, že od samého počátku nás v Evropě brali jako sobě rovné, což nebylo tehdy v jiných organizacích a na jiných platformách samozřejmostí.

Stanek2 Všiml jsem si, že se docela hodně angažuješ v mezinárodních vztazích vaší organizace. Mluvili jsme spolu o Přátelích přírody z Tübingenu, Aix-en-Provence, Löbau. Co Tě na téhle činnosti baví?

I tyto kontakty nám dali do vínku otcové zakladatelé a my je jenom rozvíjíme. Například v prvním desetiletí jsme realizovali hned dva výměnné pobyty Přátel přírody z Jablonce s partnery z jihoněmeckého města Tübingen. Objednali jsme si pouze autobus a dojeli až na místo, ubytování, program a stravování nám zajišťovala partnerská organizace. Recipročně jsme se ale i my postarali o naše přátele u nás. Vznikly osobní vazby, které trvají mnohdy dosud a třeba v případě mé rodiny se přenesly i na generaci našich dětí.

A co mě baví - že nás všude v cizině opravdu berou jako své. S běžným životem v zahraničí se prostřednictvím našich přátel seznámíme tak, jak by to s cestovkou nikdy nebylo možné. Například loni na podzim jsme byli v Tübingenu na oslavě sta let od založení jejich organizace. S Löbau, které leží nedaleko v našem euroregionu, jsou kontakty ještě častější. Běžná praxe je, že se informujeme o našich celoročních programech a vzájemně poskytujeme všem našim členům možnost účastnit se akcí a cest partnerské organizace. A německých přátel se našich akcí účastní dost. Náš program, který je z velké části dílem naší předsedkyně Dáši Jotovové, je velmi láká. Kromě toho jsme před několika lety zajišťovali i třístranné setkání Naturfreunde z Tübingenu, francouzských Amis de la Nature z Aix u nás v Jizerských horách.

Doporučil bys pracovat v mezinárodním rozměru i ostatním našim organizacím, nebo to není pro každého?

To si musí každý vyřešit sám. Musí si vyhodnotit, jestli nemalá práce, kterou je bezesporu třeba investovat, vyváží přínos vyplývající z mezinárodní spolupráce. Samozřejmě je nutné znát jazyk. Ale abych se nechlubil, já sice mluvím francouzsky, ale přes němčinu je u nás manželka.

Co je Tvá největší vášeň? Co Ti přináší a co Ti bere?

Dříve hory, vysokohorská turistika, dnes trekingové kolo. V posledních sedmi letech podnikám každoroční cesty do Francie, kde sice nemají síť cyklostezek jako v Německu, ale o to víc si tam člověk užije.

No a v zimě se v Jizerských horách jezdí na běžkách - čas od času ale i někteří nadšenci na historických lyžích.

Protože jsme teprve na začátku jara, můžu se ještě zeptat: Jaké plány máš na letošní rok?

Zase kolo, nejdříve na jih do Chorvatska a pak do Alsaska – to budou cesty soukromé. S naší organizací Přátel přírody se na kolech vydáme na Slovensko, a pokud zbude čas - musím také někdy pracovat! - do Německa. No a na podzim jednak přijedou do Jablonce přátelé z Tübingenu a pak bude u nás celorepublikový sraz Přátel přírody, jako byl vloni v Praze.

Máš nějakou myšlenku pro ty, co tohle čtou?

Pro ty, kteří se chystají na podzim k nám do Jablonce, mám doporučení, aby si o našich horách předtím něco přečetli. Nejlíp od Miloslava Nevrlého „Knihu o Jizerských horách“. Stará kniha, ale nic nového není lepší a myslím, že v knihovnách by měla být k nalezení.

□ Hynek Pečinka