Sylvie Staňková: Přátelé přírody jsou pro mě jedna velká rodina

„Jsem holka z Jizerských hor, která, kdo ví proč, trochu zestárla a stala se z ní v průběhu života čtyřnásobná babička. To všechno po boku jednoho manžela. Jizerským horám jsem  zůstala věrná a žiju s rodinou v Jablonci nad Nisou. Jsem rozená ve znamení raka, což mě předurčuje, abych se s radostí starala o rodinu, čím větší, tím lépe,“ říká o sobě Sylvie Staňková z naší členské organizace Přátelé přírody Jablonec nad Nisou, z. s.

Sylva1_2 Kromě toho, co Tě v životě živí nebo živilo?

Věnovala jsem se po celý svůj profesní život výchově mládeže, vyučovala jsem na několika středních školách němčinu. Profesi zůstávám věrná i teď v důchodovém věku, vedu u nás ve městě kurzy němčiny pro seniory, které pro ně pořádá CSS města, a občas také kurzy pro firmy. Všichni mladí se dnes učí angličtinu, což je v pořádku, ale praxe ve firmách často ukáže naléhavou potřebu znalosti němčiny - pak se rychle rozjíždějí intenzivní kurzy.

No a jak se žije u vás na severu Čech?

Mám a vždy jsem měla ráda přírodu, jinak bych asi nebyla v řadách Přátel přírody. Těší mě, že Jizerky, které v minulých desetiletích krutě trpěly a kterým hrozil zánik vegetace, se vzpamatovaly a krásně nám zarůstají. Stálo to ale mnoho úsilí. S Přáteli přírody i jako učitelka si pamatuji, že jsme některé lokality brigádnicky osazovali několik let po sobě stále znovu, protože ani odborníci nevěděli přesně, které odrůdy stromů se „chytí“. Je to radost chodit nebo jezdit na běžkách novými lesními porosty. Má to ale i jeden háček: ráda fotografuju a musím si pospíšit, protože z některých vrcholů už jsou výhledy zarostlé. To ale oželíme. Jizerky mají dost rozhleden!

Jsi součástí jablonecké organizace Přátel přírody. Co Tě k nim přivedlo?

Vlastně se ani nepamatuju na konkrétní okamžik vstupu do spolku Přátel přírody. Došlo k tomu nějak logickým vývojem. Už se v bulletinu několikrát zmiňovalo, že u nás v Jablonci a Liberci byla založena první obnovená organizace Přátel přírody v republice. To díky osvícenosti pana Karla Pawienského, který byl v té době činovníkem turistického oddílu. Členové tohoto oddílu se vlastně věnovali stále stejné činnosti, jenže přešli pod vlajku Přátel přírody, jejichž filozofie a zásady se jim líbily. A chtěli jsme do Evropy, jak se tehdy říkalo. Tak tomu bylo i u nás s manželem Vlastíkem. Jsem vděčná, že jsem tu dobu mohla prožít a nikdy jsme nelitovali.

A co Ti členství dává a bere?

Myslím, že jsme docela fajn parta. Jsme velká skupina, a tak samozřejmě jsou mezi námi tahouni a pak také ti, kteří se převážně vezou. Největším tahounem je - bez urážky! - naše současná předsedkyně Drahomíra Jotovová, řečená Dáša. Ona je motorem všech cestovatelských a poznávacích akcí. V posledních letech se účastníme s manželem převážně cyklistických akcí a je nabíledni, že sám bez noclehu a podpory autobusu by člověk tolik koutů naší republiky nepoznal. No a na oplátku se snažím přispět svou trochou do spolkového života. Letos chceme nově vyzkoušet výlety babiček a dědečků s vnoučaty nebo kreativní tvořivé dílny. „Bastlování“, jak tomu krásně říkají Němci, mě vždycky bavilo a chci se podělit s ostatními. Takže mi vlastně členství bere jen čas a ten dávám svobodně a ráda.

Všiml jsem si, že s Vlastíkem na vlastní kůži zažíváte heslo, že Přátelé přírody jsou jedna velká světová rodina…Sylva2

Znovu se musím vrátit ke vzniku spol ku Přátel přírody před pětadvaceti lety v Jablonci. Silným motivem pro všechny, kdo spolek tehdy zakládali, byla výzva přátel z partnerského města Löbau v Sasku. Tam  Přátelé přírody po sjednocení Německa obnovili svou činnost, neměli v tehdejších „nových německých zemích“ mnoho společníků, a tak tuto myšlenku naočkovali nám, dřívějším partnerům na turistických cestách. Jako němčinářka jsem logicky vždycky měla ke spolupráci s Němci blízko. Löbau je tedy náš první partner.

Pak se zcela náhodně, jak to v životě někdy bývá, setkala na výletě po Krkonoších naše parta s neznámou partou německou. Dali jsme se do řeči a ukázalo se, že jsou to Přátelé přírody až z dalekého Tübingen. Ti se zaradovali a řekli, že už dlouho hledají nějaké partnery „na východě“, že by kromě naší krajiny moc rádi poznali i naši kulturu a vůbec život v Čechách. Tak vzniklo druhé zahraniční partnerství. Jinak postavené než s Löbau, ale také krásné.

Uskutečnili jsme během let několik vzájemných návštěv. Pak se uplatnil fenomén řetězení a přes přátele z Tübingen jsme se zkontaktovali s přáteli ve Francii. To byla zcela nová zkušenost, protože pokud jsem samozřejmě vždycky u společných mezinárodních akcí figurovala jako pomocník, bylo to hlavně z důvodu jazyka, i když musím říct, že v našem regionu je hodně lidí, kteří mluví německy. Ne tak francouzsky… Poprvé jsem si zkusila, jaké to je, organizovat něco pro někoho, komu vůbec nerozumíte. Tentokrát situaci držel pevně v rukou Vlastík, který hbitě oprášil maturitní znalosti francouzštiny. Tato spolupráce vyvrcholila velkým setkáním partnerských skupin Přátel přírody tři zemí u nás v Jizerských horách. Byla to velká legrace a velký zážitek.

Vznikly ze spolupráce vašich organizací i nějaké osobní vazby?

Pokud se ptáš na osobní kontakty, tak samozřejmě, jak už jsem zmínila, v každém spolku je jádro těch aktivních členů, a protože jsme s Vlastíkem patřili u nás vždycky mezi ty aktivnější, podíleli jsme se na všech pobytech našich přátel z ciziny - dokonce i na jižní Moravě. To pak logicky vzniknou osobní vazby, všichni si vás pamatují, obracejí se na vás, když něco potřebují, ale také když chtějí prostě jen poděkovat. Tak se stalo, že například naše děti neměly problém hledat letní brigády v cizině… u přátel v Německu nebo ve Francii se vždycky místo našlo. No a loni jsme u nás na chalupě měli česko-německo-francouzské setkání „ministrů zahraničí“ přátelských organizací. Bylo to setkání už na zcela soukromé úrovni, setkání manželských párů, které se staly přáteli na platformě Přátel přírody. Jo a letos pojedeme na oplátku do Tyrolska!

Sylva3 Máš nějaké „tajné“ tipy pro ty, co by si přeshraniční spolupráci chtěli taky zkusit?

Nebát se toho! Není co ztratit, dá se jedině získat. S žádnou cestovní kanceláří nepoznáte cizí kraje tak jako s domorodci. Nikdy nepoznáte cizí kuchyni tak, jako když vám uvaří v rodině. Z žádného hotelu nepoznáte opravdový obyčejný život v cizí zemi. 

A to je přece cílem Přátel přírody - nejen chodit po lese, ale také se zajímat, kdo ten les vysadil, kdo a proč o něj pečuje. Poznala jsem, že Přátelé přírody jsou opravdu jedna velká rodina. My do ní patříme, máme co nabídnout, není důvod se ostýchat. Chce to jen nadšení a trochu práce, ale vyplatí se.

Jak se Ti líbí u českých Přátel přírody? Co bys jim přála?

Je moc fajn, že se podařilo stmelit české Přátele přírody. Je to běh na dlouhou trať, ale co je naše historie proti stoleté historii zakládajících rakouských a německých organizací. Takže máme ještě čas na tom pracovat. Přátelům přírody přeju, aby se jim podařilo zaujmout a přilákat všechny generace a aby skupiny fungovaly věkově kontinuálně. V tom vidím největší úkol.

Zima se letos moc nepředvedla a je tu už jaro. Kam se chystáš letos, na co se těšíš?

… ale my jsme si u nás stejně zalyžovali! A plány na léto? Jak už jsem se zmínila, pojedeme soukromě do Tyrolska zase se po roce setkat s přáteli „Přáteli“. Pak se těším na náš tradiční týdenní staňkovský pobyt. Termín je každoročně pevně daný, vždy zvolíme s dětmi nějakou lokalitu v Česku, pronajmeme si tam chaloupku a trávíme čas společně od rána do večera. Rodina se rozrůstá, letos nás bude už dvanáct! Je to prima.

No, a když se dívám do kalendáře, máme v plánu ještě tři cyklopobyty s naší jabloneckou skupinou Přátel přírody, jeden z nich bude společný s Přáteli přírody Löbau u Berlínských jezer. Na to se taky těším.

Jak to máš s vařením? Máš nějaký oblíbený recept? 

Jako matka tří dětí jsem vařit vždycky musela, i když to nebyl můj největší koníček. A snad jsem se za těch skoro čtyřicet let manželství i vypracovala k nějaké kvalitě. Dnes vím, co jednotliví členové rodiny ocení a ráda jim to uvařím. Samozřejmě ne každou neděli! Tak třeba svíčková od maminky, míněno mojí maminky, segedínský guláš,  jihočeské kudlanky - protože tatínek pocházel z jižních Čech, krkonošské kyselo nebo hubník - protože babička z matčiny strany byla z Krkonoš a mohla bych pokračovat. A když tříletý capart po obědě praví: „Zase za tebou, babi, přijedu, když uvaříš něco takového dobrého“, to srdce babičky úplně roztaje. 

A co kultura? Jak je na tom Jablonec? Je kam chodit, a chodíte?

Jablonec je malé padesátitisícové město, má ale krásné secesní divadlo, které zve soubory z celé republiky. Má také svoje muzeum, Památník manželu Scheybalových s výstavní síní a řadu kostelů, ve kterých se v létě koná tradiční koncertní cyklus. Takže je kam chodit a chodíme. Však se přijeďte podívat! Letos na podzim bude celostátní setkání Přátel přírody u nás a Jablonec oslaví 150 let od povýšení na město.

Sylva4 Chceš závěrem něco vzkázat čtenářům?

Nebojte se mluvit cizími jazyky! Nebojte se, že si s cizinci nebudete rozumět. Za prvé, každý cizinec ocení, když se někdo snaží hovořit jeho jazykem, a za druhé, domluvit se člověk může i bez dokonalé znalosti jazyka. Evropu bychom měli propojit hlavně zdola, aby měla stabilnější základnu, jak říká náš přítel Naturfreund z Tübingen. Tak se mějte všichni společně hezky!

□ ptal se Hynek Pečinka

Foto: archiv Sylvie Staňkové